Láska je ze všeho nejvíc, ale žrát se taky musí. Kdybych měla vizi, že nás najedou budu kromě těch stávajích a hypotéky živit o jednoho až tři navíc (vyrostlé miminko a možná i těžce nemocná dcera a psychicky nemocný zeť), tak to poslední, co by mě napadlo, je jít třeba v padesáti na tři roky na mateřskou. Což ale neznamená, že bychom se o ně nepostarali. S manželem bychom se prostřídávali a dělali co mohli a nějak to skouleli. Tak jako u vlastních dětí.