U nás v srpnu. Nejdřív jsme nevěděli ani, že infarkt. Tady to byl dlouho se chystající ucpaný kus (zřejmě i nějaká genetická zátěž). Plus asi i stres. A měl velké štěstí. Ja věděla, že je pod dohledem. A ve chvili, kdy zjistili, o co šlo, byl už v UVN. Já držela, týden před tím zemřel tchán. Tchyňka byla na zhroucení, tak jsem snad vyzařovala klid. Dcera byla ok. Ale zjištění jak málo chybělo. A on to ještě šel rozchodit. Šel se psem.