..tak kromě jiného má asi manžel jakousi opožděnou (???) krizi středního věku. Přichází s přiblblýma nápadama v situaci, kdy já mám úplně jiný starosti - s nemocnou matkou, sháněním zedníků apod.
Manžel touží po skůtru (motorku měl naposledy v 18-ti letech a nikdy potom už o ni zájem neměl)..ale já s ním fakt jezdit nebudu, nevidím v tom vůbec nic zajímavýho. Teď vymyslel ten Island. Naštěstí nedotahuje tyto nápady do konce...a cítím, že mě někdy snad úplně nenávidí za to, že jsem relativně v pohodě a stíhám si řešit problémy, že si dokážu věci naplánovat a dotáhnout. Vždy to končí tak, že se mnou bojuje a soupeří. A výčitky, hromada výčitek - málo se mu věnuju, moc mluvím nebo naopak nemluvím, jsem divná, sedím jen doma nebo zase nejsem doma celý den...nic není dobrý. Už jsem si říkala, že bych snad i tu milenku překousla - děj se vůle boží, hlavně ať je klid. Fakt jsem si nemyslela, že po těch letech se vedle mne ocitne rozmrzelý dědek.