Vlastne asi nic konkretniho.
Dlouho jsem se necitila v manzelstvi dobře, milovana jako zena, uznavana jako osoba. Citila jsem se jak v kriminale.
Ex manzel se hrozne prosazoval, kazda blbost musela byt podle nej, navíc byl cholerik a ja s cholerikama neumim zachazet.
Protože jsem clovek, co neumi zit v prostředí, co ho ubiji a zaroven se neboji zmen, jsem proste dosla k rozhodnuti (bez deti bych do toho praskla ještě dřív
)
Zpetne si ted rikam, jak jsem to vůbec všechno mohla zvladnout.