Nejsem rozvedená a nebyla jsem zatím ve stádiu, kdy bych o rozvodu VÁŽNĚ uvažovala, ale mockrát mě napadla rouhavá myšlenka, na co vlastně chlapa mám.
U nás doma je všechno na mě, vydělávání peněz i obstarávání domu, veškerá organizace všeho.
On chodí do práce, spraví na baráku co je třeba, má mě rád, to ano, je tolerantní, nenahání milenky, nepije, je hodný, ale... něco mi v životě prostě chybí. Asi trochu víc porozumění, nevím.

Nevidím tohle jako důvod k rozvodu, protože co znám rozvedené lidi, málokdo si rozvodem nějak pomůže, většinou zůstanou na všechno sami úplně, druhý příjem dost chybí a když si pak někoho najdou, tak je to soužití ještě víc problematické, moje děti-tvoje děti, můj ex-tvoje ex... Anebo si najdou jen kamaráda "s bonusem", zkrátka navázat nový vztah po rozvodu není úplně snadné, ty lidi jsou tím zklamáním poznamenaní...

Takže se čas od času v duchu okřiknu, že si nevážím spokojeného života a nudím se ve vztahu. Asi ano, ale co je v životě lepší? Klidný, byť už trochu vyšumělý vztah s pohodlným chlapem, nebo vášeň s aktivním chlapem? Oni ti aktivní chlapi bývají aktivní jaksi ve všech směrech...
Bude mi 35, jsem vdaná 15 let a poslední cca 3 roky se mi docela zapalují lejtka, tak nějak už mě to manželství unavuje, jen z práce do práce a žádné vyžití, aktivity a neumím si představit, že bychom takhle strávili další desítky let...

Ale racionálně chápu, že rozbít rodinu by bylo špatné rozhodnutí, tak špatně nám spolu není...