Spoleh na něj neni, to mě docela štve. Když chci jít třeba večer ven, děti mi v devět volají, že tatínek ještě nepřišel, a že se doma bojí. Myslela jsem si o něm vždy: je to člověk, co na ulici nepřekročí raněného a nejde dál, to pro mě bylo strašně důležitý. Ale pak jsem viděla na vlastní oči, jak doslova překročil. Já myslím, že je to hodný člověk, veselý, má rád mě i děti. Je to můj kamarád. Pozitivní vlastnosti určitě má, jako asi každej.