Taky bych to udělala tak, abych co nejméně zranila, tudíž na přímou otázku bych nelhala, jinak se ale "nechlubila". Myslím fakt v uvozovkách...
Umím si představit, jak těžké to pro rodiče je a ve stáří ještě víc zátěžové - zvykat si na nový stav věcí.
Možná si uvědomují, že jsi ještě mladá na samotu do konce života, ale vědět nechtějí. Anebo si to vůbec nepřipouští, že by nějaký "náhradník" měl vůbec kdy přijít.

Mojí babičce ( a dědovi) zemřel syn, můj táta. Byl mladý a moje mamka si pak našla jiného muže, se kterým měla další děti.
Dokud byla sama, k tchánovcům jezdila, pak už ale ne. S mým otčímem se tchánovci viděli asi 2x.
jezdila jsem, co to šlo, za nimi sama. Těžce to nesli, i když chápali.