Nekázanko, vyjma kradených pietních chvilek s mámou, my vlastně moc osobních věcí neřešíme. Taky oni už strašně blbě slyší, jsou zvyklí držet poker face a když něco čapnou, rozpovídají se(témata -počasí, politika, knížky, cesty starší dcery a jejich vnuka, zvířata ap) vnučka s nimi vlastně žádné velké hovory nevede, ta tam sedí a přitakává.(a dělá na mě ksichty, ať hlavně neodcházím - na cigáro třeba, protože na ně nechce křičet a je jí blbé, že jí nerozumí a mlčet je jí také nepříjemné)

Ale jak říkám, četbou a vzájemností jsou při smyslech jako nikdo druhý