Tím spíš, že jim je přes 90, jsou z generace, kdy lidi po smrti manžela/manželky nezůstávali s dětmi sami.
Je to samozřejmě tvoje věc, ale já bych asi začala tím, že občas zajdu s někým do kina nebo do divadla a že ten dotyčný je vcelku fajn. (ne rovnou, že je to přítel, který u tebe spí doma). Však i kvůli vnučce třeba budou i rádi.
Moje babička vždycky říkala, že z čeho je největší strach, to vždycky dobře dopadne.