Máš. Protože kdyby se to náhodou nějak "profláklo", tak by asi vypadalo divně, žes jim nic neřekla. Možná je to , svým způsobem, trošku raní. Respektive bude jim trochu smutno, ale férovější je jim to říct. Navíc to nejsou čtyři měsíce, ale tuším čtyři roky. Tak není nic nevkusného, že žiješ dál. Jak jsi o nich psala, jsou hodní, inteligentní, mají tě rádi a vědí, takže určitě pochopí. Třeba si to budou muset trošku "překousat", ale je lepší říct, než si připadat divně a bát se provalení.
Vnučce mohou přispívat dál, však je jejich, po jejich synovi a v jejím věku už je to tak trochu mezi nima.

Mám radost, že nejsi sama. Ještě jsem ti to tu asi nenapsala, ale fakt že jo!!