Dědictví jsem nikdy neviděla, respektive jednou jsem to zkusila a nedodívala, přišlo mi to blbý. Slunce seno jahody je komedie točená v totáči, kdy holt si dělali srandu z věcí jako hovno pod peřinou (navíc je to vtip nepřeložitelný - "nech jí, stejně tam má hovno"), dále lidi, kteří nezažili totáč, nejspíš nechápou, proč se všichni můžou po*** z synáčka jakéhosi tajemníka, proč předseda JZD chodí v kovbojském a podobně. Plus se to odehrává v době, kdy, jak psala Libík - těhotenství znamenalo svatbu nebo potrat - a kdy, když šla mladá holka na gyndu pro antikoncepci, tak jí vyhodili s tím, ať přijde až bude mít dvě děti. A to v době, kdy ve světě byla antikoncepce (pilule) už dvě generace běžně dostupná.

Jediná "slušná" komedie mi přijde S tebou mě baví svět - ale vždycky mi tam vadilo, že z těch chlapů dělají blbce, co se nejsou schopní postarat o děti - a kteří nemyslí na nic jinýho, než jít někam za ženskýma (respektive si před sebou navzájem honí trika, jak budou za těma ženskejma chodit). Já jsem vyrůstala v sedmdesátých letech a s tátovou partou jsme jezdili na vody a později na kola a na běžky, v sestavě tatínci a děti běžně - občas tam byla nějaká sportovnější maminka, nebyla to "pánská jízda" - a fungovalo to normálně, i v sedmdesátých letech byli chlapi schopní se postarat o děti, a nikdo neutíkal v noci od dětí "za ženskejma", ani nezakazoval brát s sebou "holky".

Tyhle tři filmy nepovažuju jako šťastný výběr coby reprezentaci české kinematografie - všechny vycházejí a dělají si srandu z nějakých specifik (hluboká totalita, divoké restituce) a podle mě to cizinci vyrostlí v úplně jiných reáliích, nemůžou pochopit.

Dále si myslím, že venkov je venkov - nevím, proč by český venkov nemohl připomínat Indii... Ty lidi tam nežijí na stromech a neživí se lovem mamutů.