Já jak v který, podle toho, zda je ten stres dlouhodobější, nebo je jakoby okamžitý.
Tak běžná reakce na akutní stres je útok, útěk nebo ustrnutí...já spíš "útočím", tedy jsem aktivním a snažím se to, co jde, vyřešit. Někdy i "ustrnu" a nejsem schopna ničeho...třeba příklad při čekání na výsledky operaci apod...to je mi zima, jsem schoulená do sebe, neschopná aktivity, ale to mívám výjimečně.

Pokud jsem v akutním stresu kvůli druhým lidem (jako že se jim něco děje), kupodivu mi naskakují postupy, jak z té krizovky ven, abych je zachránila, to naběhnou asi ěnjaké instinkty.
Pro mě (v mé krizovce) to ale často neplatí .

Před dlouhodobým stresem jsem měla tendence utíkat z té které situace, ale mám pocit, že jako malá jsem nemohla a jako velká jsem věděla, že to nemá cenu, že to nic nevyřeší.

Takže reaguju různě