dna též nic moc, to má občas manžel a je to zlé, vidím, jak trpí
určitě se Ti ozvu, akorát možná ne hned, dneska jsem byla nějaká zoufalá, tak jsem se tady vypsala, většinou se to tak nějak snažím zlehčit a namluvit si, že to není tak hrozné...
blbé je, že už doma jsou taky ze mě zoufalí, že tak nějak trpím a oni mi nemůžou pomoct a já si uvědomuju, jak je to protivné, když tam jenom úpím a stukám a nevařím, nesmejčím, nepovídám si s nima, jen si zalezu a v podstatě nemám sílu na nic, ani na nejbližší...