Zodpovědnost za vztah sice už asi necítí, ale za děti naštěstí ano.
Jestli lže nebo ne je jedno.
Důležité je to tvrzení, že když já s ním něco řeším, on nic necítí. Takže i když nikoho nemá, je prostě z našeho vzhahu odpojeny.
Praktické kroky už podnikám. S prací, se soupisem, ale zatím nechávám v záloze. Každopádně to, co bych jindy dělala rychle, mi teď trvá, nic se mi nechce, cítím se neschopná akce.
Paradoxně mi teď přináší uspokojení měnit něco v bytě, uklízet.. i když nevím, jestli tam zůstanu, uklízím, třídní vyhazuji.. A to bych se charakterizovala jako bordelář. Holt si to patří k úklidu duše.