Stalo se to kamarádovi, třicetiletému, neměl předtím žádné obtíže. Bydlel s bráchou v pronájmu, večer normálně pokeceli, brácha si šel lehnout, kamarád si otevřel pivo, že se ještě podívá na televizi. Ráno ho našel brácha v křesle mrtvého.

Pro pozůstalé to je šok. Ale já si přesně takhle přeji umřít. Žádnou nemohoucnost, bolesti, LDN, trápení a pomalé umírání. Hlavně nechci, aby mě zachraňovali, kdybych měla skončit jako ležák. Moji rodiče říkají to samé.