Masivní embolii by viděli. Ale infarkt, pokud neměla ischemie čas se rozvinout, ten vyvrátit nemůžou. Mohla ho hned v začátku provázet maligní fibrilace komor, která vede k srdeční zástavě. Nebo prostě maligní arytmie bez nějakého nedokrvení. Nic by neudělala. Maximálně při rychlém zásahu, kvalitní resuscitaci atd. by maminka někde dlouho přežívala ve vegetativním stavu.
Znám jediný případ, kdy to člověk v terénu bez následků přežil. 40 letý sportovec měl v práci školení první pomoci, které vedla zkušená lékařka ARO. A on měl náhle zástavu. Kolegyně měla k dispozici i ten defibrilátor...
Ať si to nevyčítá. Moje maminka se dodnes trápí. Před 60-ti lety, jako desetiletá holka, našla svého tatínka ležícího na zemi. Cítila, že je mrtvý. V šoku běžela bosá přes celé město, aby to řekla mamince v práci. Neřekla to sousedům ani kolemjdoucím, kteří na ni volali, proč pláče. Dodnes si vyčítá, že měla přivolat prvního dospělého a tatínek by žil.
Ale já vím, že člověk s těžkou revmatickou chlopenní vadou, se selhávajícím srdcem po sérii infarktů, byť pouhých 37 let starý, dostal buď masivní infarkt nebo embolii. Kdo by mu v roce 1960 pomohl? Byl určitě skutečně mrtvý, když ho dcerka našla.