Já jsem taky AS. V tomto věku jsem rozhodně neměla nic proti trávit volný čas s maminkou, pokud ten čas měl jasnou strukturu a směr Pokud jsou teenageři spokojení a netrpí samotou, nechala bych je na pokoji. Různí pedagogičtí pracovníci se taky pokoušeli vymýšlet, jak se mám zapojovat, a skončilo to fiaskem. Deskové hry? Soutěže? To na mne působilo jak svěcená voda na čerta. Fungovala jsem a roky vydržela na malířském kroužku. Proč? Protože na rozdíl od jiných aktivit tam člověk funguje sám za sebe a nezávisle na ostatních, přitom je spolu a lidí tam nebylo tolik. Vymýšlet něco jiného pro mladé aspíky, kteří jsou si vědomi, že ostatním nemusí stačit a výslovně o to neusilují, je spíš cesta do pekel.