Já teta jsem. A moje neteř je fantastická bytůstka, kterou miluju moc moc..
Ale nemůžu říct, že by moje děti klesly na žebříčku, protože mám malou neteř anebo, že by neteř byla na žebříčku pod nimi.
Naštěstí nemusím činit Sophiinu volbu a vybírat si, které dítě z našich dvou mám radši, kterou ruku obětuji, kterého rodiče mám radši. A upřímně? Vůbec nechápu, proč Tvoji rodiče plácají takové nesmysly...proč vůbec takové věci říkají, proč se takhle chovají. A nepovažuji to za dobré, ani běžné a normální.

Láska buď je nebo není a to poznáš sama.
Mne moje neteřinka nesnášela.. fakt. Možná to bylo tím, že jsem byla u toho, když se narodila, jak mne viděla, nebo slyšela, řvala jako tur. A já tak chtěla mazlit a chovat.. Utřepalo se to časem. Je to moje láska.. ona to ví. A vztah máme hezký. Teta jsem děsná, sežrala bych ji samou láskou, kupuju jí dárky, nad kterými si její rodiče rvou vlasy (ale jen občas to vydává ty zvuky, občas i ty, co jim nevadí) a moc ji miluju. Ona to ví a krásně mi to oplácí.