Dari,

jakožto majitel jednoho mimořádně vztahovačného puberťáka (druhý dítě má v tomhle zatím celkem rozum) se té situace docela děsím (že udělám něco, co bude dítě vnímat jako že nám to "zničí vztahy navždy").

Samozřejmě nechci, aby to vyústilo v to, že toho vztahovačnýho necháme dělat cokoli si zamane ze strachu, aby na nás nezanevřel, ale na nějaký násilný lámání bych byla vcelku opatrná, a situace "zavelím a přestěhuješ se bez ohledu na to, co si o tom myslíš" mi přijde nepřijatelná.