On to asi není příznak. Já nejsem schopna zareagovat, protože pokud to oslovení nečekám, vyděsím se a pokud na mne někdo nečekaně promluví, nerozumím. Zvlášť pokud řekne něco, co není úplně s kostelním pořádkem. Mám asi taky nějakou poruchu pozornosti, protože vnímám vše, nedokážu filtrovat jednotlivé podněty a tak pokud ke mne na ulici přijde osoba, vnímám v té chvíli vše včetně barvy vlasů, kabátu, šály, počtu vrásek, odstínu pleti, až postupem času bych to dokázala trochu protřídit, takže všechny moje smysly jsou prostě zahlcené a pokud sama nemůžu trochu ten iniciální kontakt trochu řídit a daná osoba na mne ještě promluví, je z toho jen zašumění. Jdu-li na ulici odněkud někam a řídím se tedy naplánovaným programem, nejsem ho schopna ani změnit a vzhledem k mé dyspraxii ani přehodit vzorec chůze-řeč. Pokud třeba stojím na refýži a někdo se zeptá, odkud jede č. 177, vyskočí mi automaticky plán pražské MHD a ukážu. No a to je výsledek