Ja jsem jako mala holka mela "nahradni babicku". Jedna babicka zemrela, kdyz mi byly 2 roky, druha bydlela 100 km daleko. Ja jsem si moc prala babicku, tak mi ji rodice nasli. Starsi manzelsky par na samote u lesa, nahradni deda byl hajnej, babicka uz byla v duchodu. Moc rada jsem k nim jako dite chodila, s dedou jsem chodila do lesa se psem, babicka byla doma a varila nebo uklizela. Oni sami meli vnoucata asi 250 km daleko, tak jsme jim s brachou slouzili jako "nahradni vnoucata". Deda pak odesel do duchodu a vsechny nas moc mrzelo, ze se bez rozlouceni odstehovali do blizkosti vlastnich deti.