Pořád tu diskutujeme o cizích osudech, ale co ten Váš?
Jaký by byl Váš průřez životem 2011 - 2018?
Představte si, že byste se na začátku roku 2011 brali a šli do tohoto dokumentu.

Já začnu.

2011 leden - svatba (fiktivní) - jsem těhotná, přesně po prvním trimestru, samozřejmě chodím do své práce, muž taky, chci pracovat tak do konce dubna, porod má být na konci června. Máme u sebe často velkého syna (z 1. manželství muže), ten to ještě neví, že bude mít sourozence, doufám, že to vezme dobře on i bývalá manželka a že nebude dusno. Muž - je rád, doufá, že to bude kluk, pracuje. Oba - jsme šťastní, zamilovaní, v pohodě Myslím, že se i po porodu brzy vrátím do práce, asi se mi nebude chtít být moc doma, chůva už je na to připravená.

2011 duben - jsem v nemocnici, doktorům se furt něco nelíbí, tak tu prej musím ležet klidně až do porodu. V práci se to nějak musí utřepat, jsem na nadstandardu, pracuju z postele, snad to beze mě zvládnou. Holky za mnou jezdí denně, vozí mi podklady k práci, odváží udělané - však s telefonem a notebookem se dá pracovat odkudkoli. Akorát tu v nemocnici nemají wifinu, tak musím jet přes mobilní data, ale dá se to. Velký syn už to ví, zvládl to dobře, ani bývalá nedělá žádné truc scény, tak snad dobré. Muž - pracuje, jezdí za mnou na návštěvy, možná by přiznal, že se trochu bojí...

2011 červen - jsme doma z porodnice, dítě se narodilo ve 30. týdnu, skoro 3 měsíce jsme byli v nemocnici, dítě Vám neukážu, nemá skoro žádnou imunitu, nesmí k cizím lidem, chodíme po kontrolách, cvičíme Vojtovku, kojíme, spíme - práce šla totálně stranou, jsme šťastní, že jsme doma, snad to bude bez větších následků. Muž - optimista, pomáhá, stará se, v noci se nespí samozřejmě, je utahaný.

2011-2012 - furt stejné kolečko, dítě, cvičení, doktoři, vyšetření, do práce se vracím pomalu 1, max 2 dny v týdnu, máme chůvu. Muž - pracuje, pomáhá, stará se.

2013-2014 - už je to dobré, skoro všichni doktoři řekli, že OK, chodíme čím dál tím míň, začínáme být normální matka a dítě na rodičáku, takže hraní, procházka, vaření oběda, cvičení pro maminky s dětma..., do práce chodím tak 3 dny v týdnu, máme chůvu, která se v tu dobu stará. Muž - pracuje, pomáhá, stará se. Druhé dítě? Ani slyšet.

2014 - 2017 - dítě chodí do školky, já tedy můžu chodit do práce už denně, i když jen na zkrácený režim. Dítě je zdravé, propuštěné ze sledování od všech doktorů. Přejíždíme mezi bytem a domem, já kmitám mezi dítětem a prací. Muž - pracuje, pomáhá, stará se. Druhé dítě? Možná, než půjde malý do školy?

2017-2018 - dítě v první třídě na soukromé základce, mám to kousek od práce, tak už pracuju úplně normálně, jako každá jiná matka. Dítě je šťastné, zdravé, spokojené, rozmazlené, bez jakýchkoli následků. Muž - pracuje, pomáhá, stará se. Jsme pořád spolu, prodělali jsme menší krizi, když já chtěla druhé dítě a muž už ne, nakonec jsem ustoupila a druhé dítě nebude. Jinak jsme minimálně spokojení, když už ne šťastní. Klape to i s velkým synem, který už bude mít 18 let a pořád je u nás skoro furt.