Jdu si jen pokecat, řešení nehledám. Život to zařídit tak, že se babička (tchýně) nastěhovala do stejné obce jako my. "Celá" obec si nyní myslí jak jsem vysmátá matka s babičkou za zadkem. Včerejší situace. V pracovní den chodím domu v pět. Včera měl manžel večer trénink a já musela po práci zařídit něco ohledně Vánoc. Poprosili jsme tedy babičku, zda by nám odpo chvilku pohlídala holky než přijdu, že budu doma nejdřív v půl šesté. Babička souhlasila, věděla co jdu zařídit. Už po páté hodině sms, zda přijdu DO půl šesté. Odpovídám, že do určitě ne, ale pokud vše půjde hladce stihnu bus s příchodem v cca půl pět. Ptám se jestli vše o.k. a že jestli sonduje mladší dcera (někdy se ptá, když se zdržím, proč jsem nepřišla) tak ať jí řekne xy a jestli vše v poho. Babi, že ne, že když nepřijdu do půl, že nestíhá Prostřeno. Málem mě kleplo. Situace se dle očekávání zamotala a já stihla až ten pozdější bus. Babičku jsem samozřejmě informovala a doma jsem byla v šest s tím, že se na Prostřeno mohla dívat klidně u nás.
Jsou to kraviny já vím, ale když už teda někdo souhlasí s tím, že pohlídá vaše děti nešlo by to někdy s větou "přijď až si to všechno v klidu vyřídíš!"
U nás je to opakovaně hlídání jen od - do, zdržení se ani nepředpokládá. Pravidelně je babička již v daný čas oblečená venku pod pergolou, případně čeká u branky. Nikdy za holkama nepřijde "jen tak", nebo když jsme doma. Jen to co je nutné.
Ráno jsem si postěžovala kolegyni a ta mě kontrovala s tím, že její maminka pravidelně volá před domluvenou hodinou "tak kde si? Jo už jsem na cestě, jsem tam do 15 minut. No tak to já už jdu to oni už tady tu chvilku vydrží. Pa.

Opravdu je hlídání vnoučat taková hrůza?