Projekt manželství jim nevyšel. Můj pohled je ten, že nebyli pár, ale soupeři. Neměli společné peníze, tudíž Zuzana pořád měla pocit, že si musí vydělávat svoje, protože on si ji přece vzal jako osobnost a ne domácí buchtu, tudíž ji nepodpořil, aby byla chvíli s dětmi doma. Možná by jí to financoval, ale s blbými poznámkami nebo takové to mezí řádky- musím tě živit. Za mě byli jeden za 18, druhý bez dvou za dvacet a i když zdánlivě měli vše, já vnímala jen obrovské prázdno. Finančně byli mnohokrát nade mnou, ale neměnila bych s nimi ani na týden. Nepochopila jsem druhé dítě, na tom jsme se shodli s manželem, že bylo pořízeno již do krize. Nakonec dobře, že nevyšla střídavka, jelikož by si děti střídala tátova chůva a mámina chůva. Pro mě typ lidí, co děti zabezpečí hlavně finančně, čas na lásku se musí vejít do diáře
Ještě mě zarazilo, jak říkal, Zuzanu frustruje, že mě se nad míru v práci daří...co to jako jééé? Manželův úspěch je přece i můj úspěch a naopak, prostě partneři, soupeři, co se nedokázali podržet jen hecovat k výkonům. Možná to vidím zaujatě, jelikož kariéristický způsob práce a života je mi na hony vzdálený, takové to, honem vydělávat a hodně, honem užívat a hodně, honem kupovat a hodně...