Pokud náhodou někdy není manžel večer doma, děti se neustále ptají, kdy dorazí. Nejsou na to zvyklé, pracujeme s manželem z domova, takže je bežné, že se tam vyskytujeme oba současně a pokud někdo chybí, je to divné
No a co se týká jídla nebo požitků, v tom jsme zajedno, pokud se nám ani jednomu nechce vařit, jídlo objednáme. O ovladač se nehádáme, buď se na programu shodneme nebo mají děti svoje televize, notebooky, ipady.... Co se týká nadržování, tak to máme rozdělené jednoduše - s choulostivými dotazy chodí syn za mnou, dcera za manželem, i když vědí, že důležitá rozhodnutí stejně děláme společně. V praxi to probíhá tak, že pokud chce dcera ráno v sobotu odvézt ke koním, neptá se mně, protože dobře ví, že já bych nevstala /musí tam být nejpozději v devět a bus tam nejede/, ale tatínka, který je ochoten se obětovat a vstane. Stejně tak jde syn za mnou, když potřebuje podepsat úkol, protože ví, že já absolutně neřeším nějaké grafické zpracování, jde mi jen o čitelnost a správnost, kdežto manžel z toho roste /dítě je dysgrafik a píše děsně, nekdy je to teda moc i na mně/.