Když nad tím tak přemýšlím, tak bych dala čistě z mateřsky sobeckýho hlediska přednost povolání, kde:
- by se fyzicky nenadřeli (tedy ne stěhováci nebo kameníci)
- by nebylo psychicky stresující (tedy ne doktoři ani manažeři)
- by nemuseli dýchat škodlivé výpary (tedy ne podlaháři)
- aby to nebylo nebezpečné (tedy ne vojáci na misi, Lékaři bez hranic, policajti ani chemici nebo radiologové)
- samozřejmě aby to bylo královsky placené (tedy ne učitelé)
- a aby tam nehrozilo vězení (tedy ne třeba politici)
Ehm, co nám teda vlastně zbývá?