Také si myslím, že "hodit se k sobě", tj. v základních věcech uvažovat podobně, mít podobné hodnoty apod. je zásadní.

"Práce na vztahu" - tohle jsem nikdy neměla pocit, že by byla nějaká dřina, ani že by člověk musel jít takzvaně "přes závit". Jistě že život ve dvou vyžaduje, aby se člověk nechoval jako totální sobec, ale nemyslím si, že by k tomu bylo potřeba ani žádoucí se nějak zásadně zapírat. Občas udělat něco, co by člověk sám od sebe neudělal, protože by ho to nebavilo, to určitě ano ale ne za tu cenu, že by k tomu měl odpor.