Já si myslím, že na tuto otázku nemůže záporně odpovědět ani matka chronického povaleče, co je 7. rokem na UP, protože dokud je matka matkou, je jí přirozené se s dítětem nějak ztotožnit a vidět jeho lepší stránky.
Co se profesí týče, tak jsem nebyla ambiciozní, zdálo se mi normální, že divoké dítě se max vzdělá a projede svět, překvapuje mě spíš, že si nejsem jistá, jestli je opravdu šťastné a jestli by mu nesvědčilo trošku zápecáctví.Druhé dítě mě (obecným tlakem na vzdělání a genialitu) příjemně překvapilo, konečně je v rodině někdo, kdo to má srovnaný a vydělává prachy.
Jsem trochu nesvá, že jsou oba single. Jsem z jiné generace.
No a malé dítě? Tak to mě nezklame nikdy, ale nasere spolehlivě. Právě posnídalo a vyrazilo "s lidma", našla jsem v jeho pokojíku 6 nedopitých flašek od minerálky