Lído, kontrolovali, a velice tvrdě. Nás bylo v kruhu 17 + holčina z Indie, takže přednášející snadno zjistil, že někdo chybí. Za semestr jsme mohli chybět maximálně 3x. Kdo chyběl víckrát, musel doložit nemoc nebo jiný závažný důvod. Jinak nemusel dostat zápočet nebo nemusel udělat zkoušku, protože nevěděl, co přednášející přednášel. My to měli docela ostrý. U nás bylo taky nejhorší to, že komunisti ke konci mého studia uzákonili státnice z marxismu-leninismu. To bylo neskutečný zvěrstvo, protože ti, co to přednášeli, tomu absolutně nerozuměli. Byli to třeba zasloužilí soudruzi, nebo kariéristi, co by jinou vysokou školu neudělali, tak se dali na politiku. To byl teda děs běs, protože tihle lidi byli schopní tě od státnic vyhodit za naprostou pitomost.

Brácha na tom byl líp, studoval stavárnu, jich bylo v ročníku hodně, takže se i přednášky daly zazdít. On občas na přednášky dlabal. Takže se mu stalo, že šel na zkoušku a na chodbě se ptal jakéhosi mladíka, jak teda zkoušející zkouší a jestli se dá zkouška v pohodě udělat. Posléze vešel dovnitř a zjistil, že onen "kluk" je jeho zkoušející. Jasně že zkoušku neudělal, oběma bylo jasné, že nebyl ani na jedné přednášce.