Myslim, ze by to chtelo dostatek informaci a hledani slusneho kompromisu. Vhodne poucit deprivanty. Tedy netvrdit lidem, ze cpat deti do instituci pod tlakem je normalni, bo to tak dela cely vyspely svet. Ze se rodic musi obcas snazit a neni to jednoduchy. Ze dite ma vlastne taky narocny zivot a potrebuje si dachnout. Ze jsme vsichni jenom lidi. Ze deti uz mensi nebudou, stejne jako babicky, ktere uz mozna nikdy nebudou ani v lepsi kondici nez ted.

A ohledne skolni dochazky by to chtelo priznat rodicum (i soudcum), ze nas skolsky system vyzaduje a hodnoti veci, ktere neposkytuje (i kdyz by bylo krasny a spravedlivy, aby to tak nebylo) tj. ze je pro dite zatraceny rozdil, jestli mu rodina poskytne servis/cas/prostor/prostredky k uceni nebo ne. Ze mu to nejspis ovlivni cely zivot mozna vc. jeho delky i kvality.