j.a.s.,

ale já si myslím, že cílem není VUBEC nesdělovat nedostatky.

Přece když partnerovi třeba smrdí nohy a já mu to neřeknu, tak bude mi s ním fakt dobře, když budu pořád čuchat ty nohy?

Já myslím, že ideální stav je takovej, aby sdělení toho nedostatku VUBEC NEOHROZILO sebevědomí toho člověka, aby si byl tak jistej tím, že ho mám ráda, že ten nedostatek bude vnímat jako odstranitelnou vnější věc, která nijak nezasahuje jeho podstatu (půjde si umejt ty nohy a bude v klidu).

Představ si třeba, že se oblíkáte na nějakou akci a partner Ti řekne, že máš na kalhotách flek nebo díru. Budeš to vnímat, jako že jsi nemožná a snižuje to Tvou hodnotu, nebo si prostě jen převlíkneš ty kalhoty?

Ale je mi jasný, že tohle je "vyšší dívčí", vyžaduje to na jedný straně dostatečně sebevědomýho partnera a na druhý straně partnera, kterej si velmi pečlivě vybírá svý bitvy ohledně toho, co hodlá kritizovat.