Přidat odpověď
"tak jistá líbivost praktická asi je, i když zas výrazná krása je spíš komplikace - takový člověk je magnetem na závist a přitom o něm má i hodně lidí předsudek, že mu bylo ubráno na duševnu. A může si i hůř hledat partnera, protože spousta lidí si na něho netroufne a další zas nevěří, že bude věrný."
Ano, na tom něco je.
Třeba spousta hereček, které byly považované za krasavice, byly v osobním životě nešťastné a vlastně nikdy nenašly partnera.
Myslím, že taková ta výjimečná krása je dlouhodobě asi spíš na obtíž než k užitku, a to nejen pro tu krásu samotnou, ale i pro způsob chování, kterej plyne z toho, že ti lidi jsou hodně žádaní a mají pak tendence se podle toho trochu chovat i k okolí.
Řekla bych, že nejlépe jsou na tom lidi, kteří nejsou ani výrazně krásní (a tudíž jim okolí tolik nezávidí), ani výrazně oškliví (protože se tomu okolí neprotivěj), ale přiměřeně na sebe dbají (protože pak se na ně dobře kouká, ale není to takovej ten pohled "ach jo, tak na tuhle nikdy mít nebudu", ale "hele, tohle bych vlastně mohla taky, kdybych chtěla")
Předchozí