taky jsem kritická matka, a docela hledám hranice, v nichž se mám pohybovat. Včera jsem po dlouhé době viděla jednu dceru na tréninku, tu zarytou ne příliš šikovnou. Byl to děs
![~t~](/g/s/20.gif)
řekla jsem jí to, ona se rozplakala, mě to bylo líto.... ale chce ten sport dělat tak ať se sakra nevymlouvá, že se bojí, kloužou jí ponožky a já nevím co ještě... přemýšlím, jaká míra kritiky je zdravá a jaká už je špatně.
To je druhá část toho, jak vnímat děti. Vzhled nezměníme. Něco lze korigovat rovnátky, dietou, plastickou chirurgií...