Dari, zrovna jsme se vrátili z prázdnin na Vysočině, tak jsem nakoukla a vidím téma o učení...u nás je to zatím tak, že syn (5.třída, zatím doteď samé jedničky) žádnou větší pomoc s učením od nás nepotřebuje, vlastně udělá jen úkoly, neučí se doma prakticky nic, přičítám to tomu, že ačkoli jsou logotřída a jedou běžné osnovy, tak při tom malém počtu, kolik jich tam je, toho stihnou ve škole prostě udělat a procvičit víc...občas sice přijde, že chce pomoct, ale téměř vždycky zjistím, že on to vlastně umí, jen chce, abych na to pro jistotu dohlížela, je si tak jistější, ale vlastně mu pak nic ani radit nemusím...a stejně, když už se někdy stane, že říká, že něčemu nerozumí a chce to vysvětlit tak když mu to začnu vysvětlovat, tak se začne vztekat, že jsem paní vševědoucí a stejně neposlouchá, v tu chvíli odcházím někam vedle a on buď přijde, že teda jak jsem to říkala a nebo to na základě předchozího vysvětlení udělá sám.
Jinak se mnou se učili doma rodiče dost, hlavně táta, byla jsem na základce totálně blbá na matiku a pamatuju se na ty večery prosezené s tátou nad příklady...paradoxně na učňáku mi najednou matika začala jít a ani na střední nebyl problém