Monty, naprosto akceptuju a i chápu, že to máš/te jinak než já, ale tak vám to vyhovuje...nebo minimálně tobě.

Já to mám jinak, a zcela volný vztah mi nevyhovuje, pro mě to hraničí ve vztahu možná až s lhostejností k tomu druhému...
Volný vztah mám s kamarády...
přesto si myslím, že já osobně neomezuju, pokud to nepřekročí určitou hranici...o které má ten druhý samozřejmě povědomost.
Je to o těch dvou, jak si to nastaví a jak si soužijí.
Musí to vyhovovat oběma, a já mám ráda určitou transparentnost.
A co se týká "lhostejnosti" a "nezájmu" k druhému, ta se mi opravdu nevyplatila ...ne že by byla skutečná, stačila domnělá.

Prostě - pokud se paní v tomto příběhu "Utajená kamarádka" dotklo, že má manžel velmi dobrou dlouholetou kamarádku, o které se doma nikdy nemluvilo a o které nevěděla ani malý ň, pak paní (já) chápu, že jí to vadí minimálně kvůli tomu, že k ní partner není upřímný.

"Sdíleníčko" u kafíčka s druhým pohlavím (nemyslím koníčkové, sportovní atd., pracovní) se dokáže velmi rychle zhoupnout tam, kam to minimálně jeden třeba ani dostat nechtěl. Pro toho zbývající doma zbude pak jen "překvápko"...protože se peče bez něj.

Víš, Monty, a mně se zdá, že prostě příliš urputně hájíš to, jak to máš nastavené ty - "volnost za každou cenu"...nechci se vůbec pouštět do odhadů, proč...ale vždyť je to v pořádku, že to máme každý jinak, když vám to vyhovuje takhle, super, a není potřeba se "děsit" jiných způsobů v soužití.
Ideál je najít si kompatibilního partnera...