Přidat odpověď
on se mě nikdo neptal, ani mi dopředu nevysvětlil, co všechno to obnáší :(
se staršíma jsem se neučila, maximálně podepsat, pomoct něco najít k referátu, nalepit, nechat je odvykládat prezentaci, taková pohoda, která trochu zajiskřila u nejstaršího při přípravě k přijímačkám, protože to na něho zrovna vlezla puberta. Ale brzo pochopil, že bez práce se tam nedostane.Tam jsme nejvíc dělali do matiky. S mladším zase češtinu k přijímačkám, protože jeho dys byly a jsou problém. Nakonec oba porazili všechny nebo téměř všechny konkurenty, objevili se na prvních místech pořadníků a zase byl klid.
Jenže toto nejmladší dítě, to je jiný oříšek. Nejen že má něco jako ADHD, dys a poruchy pozornosti, on má hlavně poruchu ochoty spolupracovat na něčem, co mu nejde hned.
A hlavně má - zcela zodpovědně řečeno - úplně mimózní učitelku dějepisu. Mám vysokou školu, ale vůbec nerozumím tomu, co se má učit, na kdy se má učit, proč se má učit tolik podrobností. Starší syn je zrovna v sextě, tento v 7. třídě, dělají v dějepise to stejný loni i letos a ten starší se podivuje, že tolik toho nechce dějepisářka ani po nich na gymplu.
Takže minimálně jednou za týden oba víme, že je to opruz, ale že nám nic jinýho nezbývá, já jsme smířená s jeho čtverkou na vysvědčení, snad nepropadne, od toho jsou jako pojistka referáty.
co mě ale fakt štve - když nechám učení na škole, tráví tam svoje dětství, výsledek je tristní. Když se pak na cokoliv podíváme spolu, stačí půl hodiny všechno dohromady - fyzika, zeměpis, přírodopis, matika a druhá půlhodina na jazyky, tak se známky zlepší o dva stupně. Ze školy neumí nic, zápisy odpovídají tomu, že má dys, okopírovaný má dostávat, což je pouhá teorie, nedaří se mi to z té školy dostat - přestože jsem učitelka, přestože vím, jak argumentovat, přestože jim klidně odvykládám důvody, kašlou na mě.
Kdybych nemusela chodit do práce, byl by v domácí škole a výsledky by byly mnohem lepší.
takže ve výsledku - umím se učit i s ním, ale on už nemá ani trpělivost, je znechucený školou, stejně jako v případě dějepisu i já. Takže učit se s dítětem nejdřív znamená překonat odpor, který vznikl díky škole, pak to jde i bez křiku a ublížení na zdraví.
Jak říkám, nesnáším školství, nesnáším neschopný učitele a ze všech sil se snažím učit tak, aby na mě rodiče nenadávali, a to ani rodiče - učitelé.
Předchozí