Nedokážu. Máme sice dobrovolně IVP, 1x týdně nechodí do školy a věnuje se svému talentu. V ten se snažím na její trénování dohlížet, ale brzy to končí "hádkou", nebo odcházím z pokoje s náběhem na infarkt.
A když se k tomu přidá větší absence ve škole a je potřeba něco dohánět (děkuji učitelkám, že nemusí dopisovat, stačí umět), tečou mi nervy! A to jsem, prosím, pracovala ve školce a měla ráda i ty pomalé, méně šikovné děti a radovala se z každého maličkého úspěchu, co dokázaly.