Studené pití jsme někdy nosili v láhvích od octa, ale měli jsme i "speciální" plastové kulaté láhve se širokým okrajem (jak píše myslím Půlka psa), dokonce ve dvou verzích - půllitrovou a větší (nevím, jestli 3/4 litru nebo litr). Tam se dal nalít i teplý čaj. Většinou docela smrděly, i když se vymývaly. Nosili jsme je určitě na školní výlety a asi i na výlety s našima, ale těch tolik nebylo, tak si to moc nevybavuju. Do školy se nenosilo nic. Dokonce i na sportovním tréninku jsme dlouho nesměly pít, i když trval dvě hodiny a byl celkem náročný. Považovalo se to asi za znak odolnosti a odhodlanosti nebo co
Já pít potřebovala hodně, tak jsem odcházela na záchod, to mi zakázat nemohli. Když jsem si přinesla jednou pití na venkovní trénink (kde záchod ani jiná pitná voda nebyla k dispozici) a odvážila se napít během tréninku (při pauze na vydýchání), byla z toho celkem aféra. Ale už za rok, dva se najednou začalo řešit, jak je při sportu pitný režim důležitý a naopak jsme pití museli nosit povinně