Přidat odpověď
Přijde mi v pohodě občas potkat s přáteli téhož i opačného pohlaví a pokecat v obecný rovině o čemkoli - rodině, práci, koníčkách, nesmrtelnosti chrousta - a tam pak není důvod to jakkoli tajit.
Divný by mi přišlo obecně hledat nějaký hlubší "duševní souznění" u někoho jinýho než u toho nejbližšího, kterým by měl být v ideálním případě partner. A přišlo by mi superdivný scházet se jako zadaná "jen tak" s někým, o kom bych věděla, že po mně jede.
A měla bych zábrany scházet se pravidelně jen tak sama s kamarádem v situaci, kdy se kamarádíme s oběma z toho páru, pokud by to nebylo za nějakým konkrétním účelem (pomoc, práce). Naopak si to setkání velmi užívám, pokud u toho současně je i jeden z našich partnerů nebo oba. Připadalo by mi to blbý vůči tý kamarádce.
Jako obecný pravidlo pro sebe bych brala, že nedělám nic, o čem bych nerada, aby se to manžel dověděl, a opačně předpokládám totéž.
Předchozí