Libiku,

prosimtě a co tak strašnýho řekla?

Jí ten text nesednul a ptala se ostatních, jak to připadalo jim.

Já bych se s Ráchel v tomhle asi shodla, pokud bych to brala jen jako text, tak mi tam nesedly dvě věci.

První byla zdůrazňování toho VIPovství v momentě, kde by člověk čekal, že se ty rozdíly užjaksi smazávaj (přišlo by mi na místě říct "jde ti tam skvělej chlap", ale přijde mi divný říkat to ""uvědom si, že teď ti tam jde někdo důležitější než ostatní", když podle jeho víry ti poslední mají být první).

Ta druhá byla ta ta temnota a srovnání s Ježíšem, to mi přijde na kněze hodně ujetý (přece když někdo věří v Ježíše, tak by to pro něj měla být úplně jiná liga než jakejkoli smrtelník).

Ta pasáž s tou nebeskou hudbou a oslazením kávy mi přišla vcelku v pohodě.

Jako nevěřící pro Ráchel - líbí se mi křesťanskej humor, když si věřící sami ze sebe dělaj legraci, a oceňuju to u věřících kamarádů (aniž bych si v tom směru dovolila zdaleka tolik, jako oni). Většina těch vtipů je v podstatě laskavá a je na tom vidět, že mají svého Pánaboha rádi a že o něm ani o sobě v tomto směru nepochybujou až tak moc, že si můžou dovolit i dělat si z toho trošku legraci.

Tady u toho projevu mám trochu zábrany se vyjadřovat, protože normálně bych pohřební řeč už z podstaty nekritizovala, ale ptala ses, tak odpovídám.

Pokud by mu šlo o to "přiblížit se nevěřícím", tak osobně bych volila asi jinou cestu. Mně se nejvíc přiblížili věřící kamarádi, když byli sami sebou a nesnažili se nic dělat "kvůli mně", ale bez jakýchkoli evangelizačních keců mě občas pustili mezi sebe a nechali mě do některých věcí nahlédnout a ochotně vysvětlovali a odpovídali na otázky, aniž by mi cpali, že jen to jejich je to pravé a že bych se měla konečně probudit a myslet si to, co oni. Zkrátka že připustili i možnost, že někdo může myslet i jinak, a nesnažili se mě přesvědčovat ani lámat.

Výsledkem je člověk, kterej sice neuvěřil a nejspíš ani neuvěří,, ale docela dost se toho dověděl o tom, jak věřící některý věci berou, tudíž (asi) lépe chápe, proč maj některý věci tak, jak je maj, a méně podléhá předsudkům o nich. A že je docela fajn brát to tak, že já si myslím to svoje a ty zas to svoje, ale přesto se můžeme spolu normálně bavit a díky tomu se dovědět třeba i leccos novýho.

Což si myslím, že je asi nejlepší možnej výsledek.