Zajímavé, mně překvapilo, že na to nikdo ani v mé sociální bublině nereagoval. Protože mně málem upadly oči z ďulku. Nebo spíš uši. Méla jsem dojem, že se mu ta sláva definitvně vrazila do hlavy. Církevní humor miluju, toleranci mám myslím velkou, ale co tohle mélo být? Žoviálni pokec s Bohem, tak aby uspokojil a zalíbil se nekatolíkům, jak děsně jsme free? Zatmění srovnatelné s Ježíšem? Privilegia, naznačování, že jeho život má mnohem větší cenu, než život “obyčejného” človˇka? Proč mám pocit, že tohle není křesťanské? Takhle se snad nemůže vyjadřovat někdo, kdo má právě i nám všem v těchto chvílích naopak připomínat Boží velkorysost, naďeji ve smrti-pro všechny!

Do rozpaků mě uvedla i forma i obsah. A podotýkám, že si myslím, že je potřeba vysvětlovat nevěřícím, že nás Bůh není trestající fousatý dědek (viz výše), ale že je to Bůh osobní, milující Otec, někdo blízký. Všichni! jsme jeho synové a dcery. ( btw taky mi přijde zvláštní, abych mamince řekla při veřejném projevu třeba v kremáku “vím, že nejsi sklerotická, ale....to už musí být ve speciálním odlehčeném kontextu v soukromí a nebo na rozjuchaném mendanu.. nevím :D je to divný) . A bohužel si myslím, že jazykovou barierou/neobratností to nebylo