Já jsem si kdysi tak trochu snila, jaké by bylo hezké, být k lidem maximálně upřímná. Ano, říkat všechno natvrdo. Narovinu. Tak jak si to myslím a cítím. Ale když jsem si tak snila a přemýšlela, přišla jsem na to, že hranice mezi maximální upřímností a tím, že je člověk zlý je děsivě tenoučká. A to riziko, že bych byla k lidem zlá mi za to nestálo. Takže věci se mají říkat natvrdo. Ale zároveň laskavě, s citem a empatií. Ne každý tohle dokáže.