Já vím, že takových rodin jsou mraky a taky je to fakt složité, velice individuální, není možné najít 1 univerzální recept. Přesto vidím, že se to daří málokde. A platí přímá úměra-čím více dětí a starajících se lidí (nemusí to být jen rodiče), tím víc problémů a třecích ploch.
Jenže co s tím, že. Asi málokdo chce rozpad rodiny. Jenže někdy už to prostě dál nejde. Tak se lidi rozvedou. Jenže co dál se životem? Nikdo nechce být do konce života sám. Koho by lákala představa, že kvůli dětem by třeba od 30 let nikoho neměl?
Ano, můžou se nezávazně scházet na hezké chvilky (v nejširším slova smyslu ) a nezasahovat dětem do života a "nemotat" jim hlavu. To nezávazné scházení může být dlouho fajn a dovedu si představit, že ne každý si chce domů hned někoho stěhovat. Jenže časem začne být vztah "přechozený" a aby fungoval dál, tak je třeba ho posunout dál. A tady to většinou začne drhat.
Možná mám jen kolem sebe špatný vzorek lidí, ale opravdu není jednoduché mít po rozvodu novou fungující rodinu.
Jen taková plytká úvaha. Poradit neumím. Nevím, co bych sama dělala.