Přidat odpověď
Rivo,
pokud by ten tvůj chlap byl normální a snažil se, tak bych řekla, ať si sednete a vyjasníte si, jaký bude tvůj přístup k dítěti. Bude u tebe dítě na návštěvě nebo to má být "takydomov"?
A podle toho, který režim se zvolí, tak ten se pak dodržuje. Ale se vším všude.
Takže např. pokud jedu v režimu návštěva, udělám džbán pití, dám ho k dispozici a k tomu skleničku. Když pití dojde, dítě přijde, řekne si, udělám další. Jedu-li v režimu "takydomov", tak ukážu dítěti, kde co je a obsluhuje se samo.
A sebeobsluhu a výpomoc v domácnosti bych zvyšovala přesně tak, jako s kýmkoliv jiným, jako bych měla na návštěvě třeba kamaráda svého dítěte nebo neteř.
Ale tvůj partner o tohle nestojí, jemu jde o to, aby se nemusel o nikoho starat a měl co nejvíc svůj klídek.
Jak jsi psala, že matka chtěla, aby dítě něco umělo k zápisu. z mého pohledu matky podivné, nicméně já bych jako partnerka tohle zcela ignorovala. Ať se o to postará otec. A pokud by přišel s tím, jestli bych to dítě nenaučila, tak bych řekla buĎ že ne, ať ho to naučí on jako otec, nebo bych řekla, že jo, že se jdu učit a on ať mezitím tedy udělá večeři, vyluxuje, apod.
Vypadá to, že tvůj partner má nebo tvrdí že má nějaké zdravotní potíže. A jsi hodná, tak se snažíš být hodná i na něj a vycházet mu vstříc. To je naprosto v pořádku, ale pouze za předpokladu, že to ten druhý uceňuje, nepovažuje to za samozřejmost, váží si toho a vynahrazuje to zase jinak. A to z toho, co píšeš o Vašem soužití, necítím.
Umím si třeba představit, že má bipolární poruchu, takže je to s ním mnohdy těžké, ale pak má zase údobí, kdy je fajn. A je si vědom, jak je to s ním těžké, tak by ti třeba dával hodně peněz, víc než odpovídá jeho spotřebě. Nebo by byl fajn partner pro tvoje děti. Nebo by na něj byl spoleh, kdybys byla ta nemocná. Tak pak se to dá žít, když tam je nějaká ta "kompenzace", něco fakt hodně dobré, co ti ty špatné chvíle dokáže vynahradit. Ale nic z toho ve tvém popisu nevidím.
Jeho problém není nemoc, ale povaha.
Pokud setrváš v tom, co máš, jsem přesvědčená, že to bude čím dál horší. S dítětem, jak bude větší a "samostatnější" budou čím dál větší střety, zvláště pak v pubertě, a všechno to bude na tobě. Otec i nadále nebude nic řešit, všechno bude tvoje vina. Budou ti nadávat všichni - dítě i otec.
Já bych zvolila řešení "bič a pryč". A chlapa si maximálně ponechat na ten jeden týden, co ani jeden z vás nemá dítě. A HLAVNĚ S NÍM NEOTĚHOTNĚT!!!
Předchozí