Ahoj, Rivo, nechci se ti plíst do života a vím jen to, cos tady napsala, ale co píšeš, mi přijde docela sympatický.

Osobně nejsem zastáncem přístupu, jako má tady Sally. Myslím, že přístup typu nemíchat se rodičům do ničeho, nic ho neučit ("zásah do rodiny" - která už rodinou není?), nic dítěti neurčovat, dát od něj ruce pryč a nechat rodičům jejich prostor je akorát cesta, jak si zničit vztah s přítelem, se kterým bydlíš. Stranou teď jeho divný povahový rysy, na který tu upozornili jiný.

K dítěti, který bydlí v tvý domácnosti, byť na střídavku, se nelze dost dobře chovat v praxi jako k cizímu. Jde akorát o míru. A přístup, kdy jenom rodiče maj právo dítě něco učit, stavět mu hranice atd. považuju za umělej. Lidi nejsou dělaný na to, aby se veškerá výchova odehrávala jenom směrem od dvou rodičů, takový ditě na to později spíš v něčem dojede. (Tohle dítě, podle toho, co píšeš, dojede hlavně na rozmazlování, ale o tom teď nemluvím).