Ahoj Sally, Tvůj nick jsem tu vídala před těmi sty lety, kdy jsem tu pod jiným nickem chodila krafat kolem svých dětiček. Díky, žes to celé tak pročetla.
Vezmu to tedy taky po bodech:
1) Proč cizí dítě učíš barvy a písmenka a základní počítání? Jako rodiči by mi tohle vadilo, považuju to za zásah do rodiny.
Své děti jsem učila taky a taky by se mi nelíbilo, že je to chce učit někdo jiný! U nás je to ale trochu jinak. U barev přiznám, že jsem v 4,5 letech vyměkla a prostě naučila, ale jinak je to spíš to, co po mně chce tatínek. Jo, a když byl zápis, tak to vzkázala maminka, jestli by teta mohla naučit věci, co bude o tři dny později potřebovat u zápisu. Rodičům tohoto dítěte to nevadí, naopak, aspoň otec očekává, že s dítětem budu dělat školní záležitosti, ale to už jsme si vyjasnili.
2) Proč by se pěti, šestileté dítě muselo něco učit? Chodí do školy?
Tak ano, šestileté dítě do školy chodí. A co jsem myslela tím učit? Cokoli. Utřít si zadek, jít si pro pití, pocukrovat si palačinku, jezdit na kole... Protože se dítě nafoukne už po prvním selhání a přestane komunikovat, nikdo ho tohle raději neučí. Teď už teda zvládne záchod a kvůli škole sem tak velmi skromně i ten nůž, ale většinou krájí tatínek. Myslím, že je dobře si projít tím selháním, že mi to nejde rovnou a naučit se zkusit znovu, je to průprava na tu školu, kdy mi taky všechno nepůjde hned, proto teď dítě hysterčí před školou a má další psychosomatické potíže.
3) Rodičům bych se do toho nemíchala.
Ano, už se nemíchám, svoje jsem řekla a už jsem toho nechala
4) To jako fakt nedáš malému dítěti napít, a počkáš na návrat otce? Je to ještě výchova, nebo to byl tvůj naschvál tomu otci?
Šmarjápano, ne! Tatínek je celou dobu doma v posteli! Po hodině od vstávání jsem se zeptala, kde má pití, ale fakt si myslím, že by měl svoje dítě naučit, si do kuchyně to pití jít udělat, je tam dětský stupínek, jsou ta plastové kelímky, aby si neublížilo.... fakt to není těžký. No a ještě doplním, že kdyby si řeklo dítě, nebo mě požádal otec, samozřejmě to udělám. Když otec sesbírá rozházené oblečení po dítěti z celého bytu a dá ho do prádelního koše, taky ho vyperu
5) Ber to ještě tak, že to dítě je u vás na návštěvě, že se třeba ostýchá začít ti kramařit v kuchyni, nebo neví, kde co je - zvlᚍ když teda zjevně ty s ním máš problém, a kvůli němu se hádáš s jeho otcem....
Tak to bacha. To dítě si myslí, že je to byt jeho a jeho tatínka a na návštěvě jsem já! Chodí do kuchyně výhradně, když jsem tam já, protože já jediná z celé rodiny ho nechám pomáhat při vaření. Jinak se myslím neostýchá, akorát není ani z jedné rodiny zvyklé na sebeobsluhu. Jo a s otcem se nikdy nehádáme v jeho přítomnosti, chci, aby u nás měl maximální klid a mír, prostě stabilitu.
Jinak s tebou souhlasím, nechávám otci a dítěti jejich čas a prostor, co můžu. Popravdě řečeno by bylo skutečně nejlepší, kdyby ten klid, čas a prostor měli u sebe doma v jeho bytě.
A ještě jednou opakuju, že mi šlo hlavně o tu roli macechy a nejvíc od těch, co to zažily a zažívají, nezaložila jsem diskuzi, abych kritizovala. Spíš na orientaci vlastní role od zkušených.