Přidat odpověď
Hodně pracuji s dětmi a vidím, že asi nejhůř to nesou ty střídavkové. Často trpí výchova, citový vývoj i vzdělání. Většinou jsou zpočátku strašně nešťastné, pak se tak zvláštně jakoby oprostí od části citů a zhorší se jejich prospěch (ve srovnání s předstřídavkovým obdobím i ve srovnání se staršími sourozenci). Dítě totiž potřebuje nějaké uvědomělé jednoznačné vedení, hranice, někoho, kdo ho pořád miluje (a ne jen každý druhý týden). Střídající se rodiče sice někdy (ale fakt jen někdy a většinou až po letech, když už je vlastně pozdě) udrží podobnou linii výchovy, ale vzdělání je schopen/ochoten řešit většinou jen jeden (ten pak půlku času chybí). Nebo v tom ideálním zázračném případě, že jsou oba rodiče dostatečně vzdělaní, uvědomělí i angažovaní, chybí návaznost (to jej jak střídat po týdnu dva matematikáře).
Píšu jen z vlastní zkušenosti, ale na výjimku jsem zatím bohužel nenarazila...
Předchozí