Libiku,
ufff, ale já už to asi na úrovni první třídy nedám.
Leda bych mohla zkusit pohádku o dvou myšácích, Kruťovi a Vrťovi, co bydleli v domečku s kohoutkem. Kohoutek jednou našel klásek, přišel domů a oznámil myšákům: "Budou koláče!" Myšáci se chytili za ruce a začali radostně zpívat a tancovat a těšit se na koláče.
No a pak je to kolečko, jak kohoutek mele mouku, mísí těsto, tvaruje a plní koláče... a myšáci na každou otázku "a kdopak bude dělat to či ono" piští já ne, já ne, takže to dělá sám. A když jsou koláče hotové, tak je taky sám sežere.
Myšáci to jistě vnímali jako diskriminaci, samozřejmě.