Ženy, obracím se na Vás s žádostí o nápady, jak se srovnat s nicneděláním v těhotenství. Obě přdchozí těhotenství jsem zvládala úplně normálně, byla jsem aktivní, nic zásadního mě netrápilo. Teď mám nějaké (naštěstí dočasné) zdravotní komplikace a nejsem schopná ničeho, jinak mě rozbolí ledviny a mám strach z koliky. Do 28 tt jsem cvičila jogu, chodila na procházky, doma uklízela zvládala občasné pracovní schůzky. Teď mi vysiluje i zabalit balík a vrátit do eshopu... Rodina chápe, že mi není dobře, ale já se s tím nemohu smířit. Lezu si na nervy. Zkouším aspoň dechové cvičení, ale nebaví mě to, jsem roztěkaná, bolavá... Dřív jsem praktikovala meditaci a teď najednou nějak nemůžu (nezaujmu ani pohodlnou polohu, tělo mě pořád obtěžuje).
Jak jste to zvládaly vy, které jste třeba celé těhotenství proležely? Já už přečetla za dva týdny asi 6 knih, dokoupila výbavičku, připravila krizové scénáře (nakontaktovala duly a laktační poradkyni). Ale připadám si tak neschopná. Já si chtěla tohle těhotenství užít a te%d ho jen přežívám. Ještě 2 měsíce do porodu, pak šestinedělí , pak vyřešení zdravotních problémů, rekonvalescence a bude půlka února. Je to pro mě najednou nepředstavitelně daleko.