A jinak děkuju všem za názory, včera večer jsem dočítala. Je to prostě tak, každýmu vyhovuje něco jiného, jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si nemyslí, že by platilo - čím víc návštěv, tím lepší vztah.
Je to těžký vybalancovat, jak říkám, já nechci se s nimi nevídat, ale mám ráda svůj život, svoje soukromí, nemám potřebu informovat svoje rodiče o každém prdu co se za den přihodí. A nemám je ráda míň. Prostě nejsem až tak sdílecí typ. A manžel je na tom podobně. Tady narazily na sebe dva rozdílné světy a povahy.
A oni (rodiče i tchánovci) by si přáli, abychom ten sdílecí typ byli, chtěli by vědět o všem všechno, hlavně tchánovci strašně touží "pomáhat". Aniž bychom o cokoli požádali nebo něco chtěli, jakmile zjistí, že něco potřebujeme, hned se angažují. Jako já vím, že jsou hodní a myslí to dobře, ale já to cítím trochu jako ponížení, já naopak co můžu udělám si sama, jsem dospělá, snad trochu i inteligentní a nepotřebuju, aby se o mě někdo staral, dokázala jsem a dokážu lecos...